Milí přátelé ovozelu,
mám takovou prosbičku. (Jak by řekl Wilde, prosba není nikdy malá :)
Moje mamina má cukrovku. A taky polyká hrsti prášků, které "léčí", leč (překvapivě) nikdy "nevyléčí". Demonstruje to dnešní zpráva, že jí doktorka "vyhrožuje, že jí dá inzulín".
A mně tohle všechno přijde naprosto z cesty a dochází mi trpělivost.
Pražští možná znají pana Šímu alias Heřmánka, člověka, který sám vrcholově sportoval, najednou se z ničeho nic položil a pak málem v nemocnici zemřel. Vzala ho pod křídla baba bylinkářka a vykurýrovala ho dočista díky bylinným čajům, koupelím atd. A od té doby on sám toto praktikuje a pomáhá tak i ostatním. Sám říká, že neléčí, nýbrž "čistí".
K němu jsem maminu vzala tak dva roky zpátky. Dostala tašku bylinek a zákaz sáhnout na prášky.
Nějakou dobu to praktikovala, udělalo se jí v jistých ohledech líp, nedělalo se jí mdlo když nějakou dobu nejedla, neměla vedlejší účinky z prášků v podobě nezvladatelných chutí na jídlo atd, leč cukr v krvi jí nepatrně stoupnul (zhruba kolem devíti) a taky chodila několikrát za noc na záchod.
Heřmánek radil vydržet, že tělo se čistí, čistí se ledviny, komplet všechno.
Jenže ji to vyděsilo, tak se vrátila zpátky k práškům, cukr má víceméně stejný jako na bylinkách a navíc očividně není vyhlídka, že by se její stav zlepšil a já mám pocit, že už tak trochu rezignovala.
Prvně bych se chtěla zeptat, zda mezi Vámi není někdo kdo má podobnou
zkušenost s touto, takříkajíc, nemocí. Ať už přímo svou nebo ze svého
okolí, někoho, kdo cukrovku měl a poslal ji tam, kam patří, přírodní
cestou, případně tipy na internetové stránky, knihy, léčitele, kde se touto problematikou zabývají?
Věřím, že syrová strava pomáhá sama o sobě, ale nejsem zas tak sečtělá v biologii, koneckonců ani v zákonitostech ohledně stravování se ovozelem, abych se odvážila komukoli poradit, aby "prostě začal jíst ovoce a zeleninu".. Navíc když jde o blízkého člověka, kterému máte poradit, aby kompletně přehodnotil veškeré postoje k jídlu, životu atd, je tu přes veškeré racionální zdůvodnění vždycky strach z převzaté odpovědnosti, aby to tomu člověku spíš neublížilo (beru to tak, že ty prášky jsou berličky, co nějakým způsobem drží na uzdě příznaky a neumím si domyslet co se stane v tom přechodném období mezitím, kdy se ta berlička sebere, do doby než se nastartuje přirozená sebeozdravná schopnost těla...
Děkuji všem, kteří jste to přečetli a budu ráda za jakékoli připomínky, příspěvky, zprávy, cokoli. :)
K.