Ovoce, zelenina a svěží lifestyle s živou - nevařenou (raw) stravou
Jak se zbavit závislostí na "běžném" jídle?
Prakticky všichni, kteří se zajímáme o čerstvou stravu, se s tím dříve či později setkáme. Silné hordy závislostí se postaví do válečné formace před našimi branami a často dosáhnou svého. Zboří tvrz našeho závazku a probijí se hradbami naší vůle jen proto, aby ukojily choutky starého způsobu života a stravování.
Kdo byl ve svém životě například také kuřákem, možná mi dá za pravdu, že závislost na zdraví drancujících potravinách je podstatně silnější soupeř, než nikotin. Ano, dívám se na průmyslově vyrobená jídla doslova jako na drogu. Máte / měli jste podobné zkušenosti s přechodem na vita stravu? Jaké byly vaše překážky, které potraviny žadonily po vaší pozornosti? Jakým procesem pokusů a omylů jste si prošli? Co nakonec zabralo ve vašem osobním případě? Čím jste zvítězili?
Kdo byl ve svém životě například také kuřákem, možná mi dá za pravdu, že závislost na zdraví drancujících potravinách je podstatně silnější soupeř, než nikotin. Ano, dívám se na průmyslově vyrobená jídla doslova jako na drogu. Máte / měli jste podobné zkušenosti s přechodem na vita stravu? Jaké byly vaše překážky, které potraviny žadonily po vaší pozornosti? Jakým procesem pokusů a omylů jste si prošli? Co nakonec zabralo ve vašem osobním případě? Čím jste zvítězili?
Popisky: droga, závazek, závislost
Zobrazení: 1534
Odpovědi do této diskuse
-
Permalink Kresla -
Mám-li mluvit za sebe... absolutním "soupeřem" bylo pečivo a sladké/čokoláda. Na vita jsem přešel přímo z konvenčního způsobu stolování... žádná mezifáze vegetarián, vegan, nic z toho. I proto bylo překvapením, jak snadné bylo pro mě osobně vyřadit z jídelníčku maso, živočišné výrobky a veškerou tepelnou úpravu. Co však byl obrovský boj, bylo právě pečivo a sladké. A to byla ta největší chyba - boj. Snaha bojovat, porazit, překonat, zvítězit.
Takto jsem válčil mnoho a mnoho týdnů. Čím více jsem se snažil "zbavit" toho všeho, tím více rohlíků denně jsem jedl. Klidně 10 denně, doplněné i 300 gramy čokolády :-) Tudy cesta nevedla. Křičel jsem "NE", zaměřoval svoji pozornost na to, co jsem nechtěl, a tak jsem toho dostával stále víc. Klíčovým okamžikem byl přesun pozornosti z jídla na lásku a k sobě samému a sebeúctu. Začal jsem sepisovat nejprve pár slov, poté dlouhé věty a nakonec celé stránky všeho, čeho si na svém těle vážím a co na něm miluji. Když si člověk například uvědomí, že triliony buněk dělají bez ustání své maximum jen proto, abychom fungovali co nejlépe, zaplní nás to silným vděkem. Každý den jsem si vyhradil 15 minut jen pro sebe, abych tyto přehlížené maličkosti doceňoval. Jak rostl a sílil vztah k mému tělu, pečivo a sladké bylo stále méně atraktivní. Když však na mě přišla chuť, nebránil jsem se jí a užil si ty nezdravé věci, aniž bych se za to trýznil. Jediné, co bylo důležité, bylo dál a vytrvale budovat vztah k sobě. Tak jsem postupně vyhrál bez potřeby dalšího boje.
Protože to pro mě znamenalo opravdový skok, rozhodl jsem se konkrétně na toto téma publikovat tento článek, pokud by někoho zajímal o něco hlubší pohled. Najděte důvody proč milovat své tělo a svou duši a závislosti začnou ztrácet pozornost a vliv. Mějte svěží den přátelé! Ať se Vám daří!
-
Permalink Kresla
-
Souhlasím, že někteří současní členové je pravděpodobně znají velmi dobře, ale ti budoucí možná už tolik ne :-) Proto velké díky!
-
Permalink Michal Vojta -
Podle mě je pro snadný přechod na vita stravu, a obecně při jakémkoliv odstraňování špatných návyků, důležité jejich nahrazování, nejen přestávání. Pro mě osobně bylo pečivo taky ultimátní protivník. Sice jsem ho okamžitě a bez problémů zredukoval pouze na chleba, ale toho jsem se nebyl stavu vzdát, až mi došlo, že je třeba zařadit něco na jeho místo. Na řadu tedy přišly nejrůznější ořechy a hle, chleba už zůstává mimo moji pozornost. Podobně jako to dokumentuje Renda s kávičkami a čaji vs. zelenými šťávami. Alespoň u mě to tak funguje. Samozřejmě v Míšově prvním příspěvku o zaměření mysli je také hluboká pravda, ve skutečnosti ještě podstatnější než se na první pohled zdá.
-
Permalink Macik -
jak to chutná, ty placky? přijde mi to jako dobrá nahrážka, pokud už je člověk fakt zoufalý...
-
Permalink Majha -
Ahoj Rendo, moc by mě zajímalo, jak děláš ten chleba z naklíčené pšenice:-) Můžeš mi to prosím popsat trochu blíž?
-
Permalink Majha
-
Úžasně jednoduché, díky moc:-)) PS: Po tom Greenstaru taky toužím, to musí být super pomocník:-)
-
Permalink Roman www.odstavnovace.info -
Ahoj a díky za recept na placky..Green Star to zařídí, už jsem ho pověřil...Jen musím sehnat nějaké čistější zrna. R
-
Permalink Rawbiker -
Ludia sa jedlom proste snazia zahanat depresie, pretoze chutne jedlo a najviac asi prave tuky navodzuju pocity stastia. A v nasej "civilizovanej spolocnosti" plati,ze cim viac vyznavame materialne hodnoty tym sme deprimovanejsi,cize viac jeme.Vidno to aj na statistikach o obezite kde jednoznacne vedu najvyspelejsie krajiny. Ale ved to urcite vsetci poznate z vlastnej skusenosti.
-
Permalink Veronika -
To je skvele a inspirujici tema :)
tak ja jsem stale na zacatku,prave to je mesic a par dnu.Byla jsem spoustu let vegetarianka se sklony k veganstvi(obcas syr nebo maslo v bio kvalite jen kvuli navsteve rodicu nebo podobne),jedine co mi vzdy delalo problem tak kvalitni viceprocentni cokolada.V te jsem nasla zalibu v bio a fair trade sortimentu a popravde to jedine mi cini trosku problemy.Jsem moc rada za Terezku a jeji RAW čokolády,které mi v nejhorším pomůžou vše překonat.Vyloženě cítím že čokoláda v malém množství dělá mému organismu dobře.Ale je možné,že postupem času přijdu na to že šlo jen o přechodné stadium.
vzhledem k tomu ,že jsem studovala střední veterinu,tak jsem si ledazcim z mlecneho a masneho prumyslu prosla na vlastni kuzi a hodne jsem si pritom pobrecela,tak mi precházení na neživočišnou stravu nedělalo sebemnší problémy spíš naopak a u prechodu na Raw bude problém jen to až navštívím rodinu doma a budu se jim snažit vysvětlit ,že nechci nic vařeného:)
-
Permalink Alena Wernerová -
Moje jediná rada pro tento problém zní: postupně. Vím, že to spousta lidí nerada slyší, ale trpělivost růže přináší i v oblasti syrové stravy. Pokud je vám třeba dvacet, znamená to, že už dvacet let jíte běžnou vařenou stravu. Přejít ze dne na den na syrovou samozřejmě jde, ale proč? Dejte tomu čas, jezte jako obvykle a nahrazujte postupně. Nejdřív třeba večeři, svačinky, sem tam zařaďte jeden celý syrový den... Vaše tělo bude mít čas si zvyknout, vy budete mít čas naučit se nová jídla, nové postupy, atd. K tomuto názoru mě vede hlavně zkušenost, když jsem se pokoušela přejít rychle, zase jsem se velmi rychle vrátila k běžné stravě, ba ještě k horší, přejídala jsem se hroznýma věcma, jako bych si ten syrový čas potřebovala vynahradit. Nezapomeňte, že lidské tělo prostě nemá rádo šoky. V přírodě se vše vyvíjí postupně. Šokem a revolucí jdou jen nehezké věci, například tsunami. Chcete-li, aby vaše tělo vypadalo jako pobřeží thajských ostrovů po tsunami, do toho. Budete-li ale rozumní, na odlišný způsob jezení budete přecházet postupně, velmi pravděpodoběn se věcem, které popisuje Mišák, vyhnete.
Chci ale také říct, že zcela určitě jde do syrové stravy skočit naráz, ale kdykoli čtu příběh nějakého zkušeného vitariána, který se zamiloval do raw životního způsobu, téměř vždy v jeho příběhu zazní zkušený povzdech na způsob: Vím, že zběsilý přechod byl chyba...Pro moj tělo to byl šok, ale ustál jsem to...Chyběly mi zkušenosti, tak jsem vytvářela příšerné kombinace jídla, no hrůza |/to napsala Angela Stokes/.
Dejte tomu čas! Máte celý život před sebou, a jelikož to bude raw život, bude strašně dlouhý. Dejte tomu klidně rok! Vyhovuje-li vám syrová strava na 50 procent, zůstaňte na nich několik měsíců a teprve poté zvyšte třeba na šedesát... Já sama jsem za ty roky přišla na to, že ze sta procent mi syrová strava vyhovuje pouze v létě, zvlášť za velkých veder. S příchodem podzimu přidávám napařenou zeleninu, v zimě vařené polévky a dokonce maso. Jednou, dvakrát týdně. V zimě se ze mě stává malinký makrobiotik. Záleží na tom, jaká je zima, je-li teplá, jím víc syrově /ořechy, namočenou pohanku, atd/, je-li dlouhá a tuhá, krapet víc vařím. S příchodem jara zase vaření ubývá a já se nadšeně vrhám na jarní zeleninku a v létě má můj přítel zase důvod říkat, že mu ani neuvařím. Ale na tohle jsem přišla až časem a vy na svůj způsob přijdete taky, jenom tomu musíte dát čas.
A ještě jsem si v průběhu svého syrového života uvědomila, že je zbytečné, aby se člověk vzdal těch hezkých věcí z vařeného světa. Platí totiž pravidlo, že velké množství zdravé stravy je horší než malé množství nezdravé. Nedávno jsem si to uvědomila v brněnské kavárně Spolek, kde mají fantastickou kávu ve french pressu, jednou za měsíc na ni chodím s jednou velmi milou přítelkyní. Na naší minulé schůzce jsem si uvědomila, jak jsem u té voňavé kávy, neošizené, čerstvě mleté a kvalitní, s přítelkyní u jednoho stolu, strašně šťastná. Ano, káva překyseluje tělo, ano, je nezdravá, ale jednou měsíčně mě činí šťastnou, nevidím tedy důvod, proč si ji nedopřát. A mimochodem /to už opravdu odbíhám, ale napadlo mě to v souvislosti s tou kávou/: četla jsem nedávno výsledky zajímavého výzkumu. Vědci zjistili, že naše tělo je přímo fenomenálně přizpůsobivé. Když jíte něco moc dobrého, vyplavuje určité látky, nazvěme je třeba látkami spokojenosti. Když jíme něco, co nám nechutná, vyplavuje látky nespokojenosti. Když jsme ale v situaci, kdy jíme něco, co nám nechutná, ale jíme to rádi...například jsme u babičky a jíme její jídlo, které nám s láskou uvařila, moc nám to nejede, ale víme, že jí uděláme strašnou radost, když to sníme a pochválíme, naše tělo vyplavuje látky spokojenosti. Jinak řečeno: duch ošálí tělo, že to nedobré jídlo je v tuto chvíli pro nás dobré. Nebo ještě jinak: je to důkaz, že duch skutečně vládne tělu, nikoli naopak. Aplikováno na mou situaci s kávou: jsem přesvědčena, že pro tělo je v těch mých šťastných minutách ve Spolku ta voňavá káva přínosem, protože jsem šťastná.
A hlavně na sebe při přechodu na syrovou stravu buďte hodní!!!! A protože jste všichni moc chytří, vím, že vám tuto poslední větu nemusím nijak vysvětlovat :-)
-
Permalink Káťa Duchoňová -
Ali, to jsi napsala opravdu moc hezky a naprosto s tebou souhlasím ... Můj přechod byl asi tři dny a tělo se s tím srovnalo okamžitě, ale je pravda, že po nějaké době jsem měla horší období a pár výhybek, které ale přisuzuji mrazivému počasí ... Teď s příchodem léta jsem opět šťastná na syrovém - šťavnatém sladkém ovoci, lahodných listech a nic mi nechybí :-)
Partneři
© 2012 Created by Jan.
