O vitamínu B12

Téma mnohokrát probírané zejména v diskusích o vegetariánství (a jiných jeho derivátech) se vám pokusím (stručně a jednoduše) podat více faktograficky a méně na základě kusých a emotivně zabarvených informací sesbíraných „z webu“.

Stručná charakteristika vitamínu B12

V. B12 (také „kobalamin“) je ve vodě rozpustný vitamín (v tuku jsou rozpustné vitamíny skupiny A, E, D a K). Hraje základní roli ve fyziologicky korektní funkci mozku a celé nervové soustavy a také v tvorbě červených krvinek, a to jako koenzym chemických reakcí^[1][2].

V. je součástí metabolismu každé buňky lidského těla a zejména ovlivňuje syntézu DNA^[3] a mastných kyselin a produkci energie (adenosintrifosfát – ATP)^[4].

Jedná se o strukturálně složitý vitamín obsahující biologicky vzácný kobalt. Syntézy všech známých forem vitamínu jsou schopny pouze určité skupiny bakterií, neboť jen ty obsahují specifický enzym nutný k syntéze molekuly kobaltu s heterocyklickou dusíkatou sloučeninou^[5]. Konverzi mezi jednotlivými formami vitamínu je pak schopno lidské tělo samotné.

Dávkování v. a důsledky deficity

Doporučená denní dávka u dospělého se pohybuje mezi 1 a 3 µg za den^[6][7].

Deficit v. může potenciálně způsobit vážné (a v některých případech nevratné) neurologické potíže jako celkové vyčerpání, deprese, zhoršení paměti či formy maniodepresivních onemocnění a neurózy^[8][9]. Je však nutné zdůraznit, že žádný z těchto symptomů není dostatečně specifický na to, aby mohl být považován za průkazný důsledek deficity v. B12.

Deficit v. může být způsoben nejen nedostatkem jeho příjmu v potravě, nýbrž také zhoubnou anémií, při které je porušena vstřebatelnost vitamínu, a jinými poruchami gastrointestinálního traktu zabraňujícími vstřebávání vitamínu.

V. B12 v potravě

Vzhledem k povaze v. B12 (přítomnost v živočišných buňkách) jsou za primární zdroj v. považovány živočišné materiály jako maso či mléko a mléčné výrobky. Vejce jsou také zdrojem B12, ale zároveň obsahují faktor blokující absorpci B12. Na rozdíl např. od vitamínu C, v. B12 zůstává při vyšších teplotách stabilní^[10].

Savci, které považujeme za donory v. B12, získávají tento vitamín skrze B12 produkující bakterie, a to přímou konzumací bakterií a jejich trávením (např. v rumenu u přežvýkavců) nebo znovu pozřením vlastních výkalů prošlých slepým střevem (bohaté na mikroflóru).

Výskyt v. B12 byl několika studiemi ověřen také v půdě a v rostlinách, které skrze kořeny dokáží absorbovat poměrně velké molekuly kobalaminu a rozvádějí je do dalších částí těla rostliny^[11][12]. U půdy ošetřené syntetickým hnojivem je udáváno množství 5-9 µg B12 / 1 kg půdy, u organicky ošetřené půdy 10-14 µg / 1 kg, přičemž schopnost různých rostlin vstřebávat v. se liší, a to v udávaných hodnotách 0.0002-0.01 µg v. / 1 g nezpracovaného rostlinného materiálu.

Jak lze z daných hodnot vyčíst, množství půdy, které může člověk pozřít s nemytou zeleninou, je zcela nedostačující pro zásobování organismu doporučenou dávkou v. B12. Při pozření půdy bohatší na v. B12 (hnojenou organickým materiálem) také vzniká riziko kontaminace organismu pro člověka virulentními kmeny Escherichia coli^[13], která je původcem vážných onemocnění i v případě zcela zdravého gastrointestinálního traktu a kvalitní imunitní reakce^[14].

Bezpečnější z hlediska kontaminace půdy patogenní E. coli je ekologické (bio, organické) zemědělství, kdy je určité období před sklizní zakázáno obohacovat půdu (90 dní^[15]), což snižuje šanci přežití patogenních mikroorganismů přenesených do půdy organickým hnojivem, ovšem životnost některých kmenů E. coli, případně oxidativní kapacita antigenů tohoto mikroba, může dosahovat až 250 dní při průměrné aktivní době antigenů 70 dní^[16].

Přítomnost v. B12 v rostlinném materiálu je velmi variabilní a nepředstavuje spolehlivý zdroj minimální denní dávky vitamínu. Např. přítomnosti denní dávky v. B12 ve špenátu pěstovaném v ideálních podmínkách pro maximální absorbci vitamínu je dosaženo při množství 1,33-3,44 kg^[17]. Dostupnost takto spolehlivé rostlinné suroviny je problematická, stejně tak pravidelná konzumace daného množství.

V. B12 v suplementech

Suplementární formou v. B12 je nejčastěji kyanokobalamin, kterýžto jsou lidská játra schopna převést na aktivní formy B12. Součástí této suplementární molekuly je kyanid, tedy pro tělo vysoce toxická sloučenina, v množství považovaném za neškodné. Zevrubné studie dlouhodobé nezávadnosti kyanokobalaminu však neexistují.

Jinou formou v. B12 v suplementech, náročnější a dražší na získání, je metylkobalamin.

Existuje také suplementární forma hydroxokobalaminu, která se však využívá pouze u pacientů se specifickými vrozenými vadami a deprivacemi^[18].

Absorpce a resorpce v. B12

Vitamín B12 vázaný na protein (přirozená forma) přijatý v potravě musí být nejprve uvolněn z vazby na bílkovinu pomocí kyselých žaludečních šťáv a enzymových proteáz v žaludku a tenkém střevě (tyto enzymy, např. pepsin, jsou zodpovědné za štěpení bílkovin). Žaludeční kyseliny jsou významným činitelem v procesu zpracování a vstřebání vitamínu B12 a jejich potlačení (např. antacidy) může vést k poruše příjmu vitamínu^[19][20].

Jakmile dojde k uvolnění vazby mezi vitamínem a proteinem, naváže se na vitamín speciální glykoprotein (tzv. R-protein), který zabrání degeneraci vitamínu v kyselém prostředí žaludku, na které je v. B12 citlivý. Celý proces odštěpení vitamínu od proteinu je před absorpcí opakován, nyní již ve dvanáctníku tenkého střeva, a vitamín je po odštěpení a strávení R-proteinu navázán na tzv. „vnitřní faktor“ (IF), jejž produkují specializované sekreční epitelové buňky žaludku, a vytváří se tak IF/B12 komplex, který dokáží rozeznat specializované vstřebávací buňky epitelu sliznice kyčelníku, tj. poslední části tenkého střeva.

Proces zpracování a vstřebání vitamínu B12 je složitý a zahrnuje mnoho dílčích částí, přičemž defekt kterékoli z těchto částí má za následek poruchu příjmu vitamínu. Např. porucha tvorby IF faktoru u pacientů se zhoubnou anémií vede k nemožnosti organismu vitamín B12 vstřebat přirozenou cestou^[21].

Absorpce vitamínu B12 probíhá výhradně v kyčelníku za přítomnosti komplexu IF/B12. Vstřebávání v. B12 produkovaného lidskými střevními bakteriemi není možné, neb tlusté střevo není schopno vitamín vstřebat.

Významným faktorem v zásobování organismu v. B12 je jeho recyklace pomocí enterohepatální cirkulace. V. B12 je vyplavován do jater, kde se mísí se žlučovými šťávami, které následně putují do žlučníku. Odtud jsou při detekci přítomnosti tuků v dvanáctníku žlučové šťávy vyplavovány do tenkého střeva, kde se podílejí na emulgaci tuků a kde také dochází k resorpci v. B12.

Tolik k vitamínu B12.