Jak nejraději trénujete? Jaké aktivity milujete?

Odpovědi do této diskuse

Permalink Michal Vojta 19.únor.2009 v 22:37

Začal jsem psát krátký příspěvek, ale nakonec z toho vzniknul takový ‚můj příběh‘. Možná to nepatří přímo k tomuto tématu, ale snad se nebudete zlobit. Přeci jen jsme zatím na začátku a není tak na co navazovat. Teď už tedy původní vzkaz:
Je zajímavé, že už při prvních myšlenkách na psaní tohoto textu ve mně probíhá takový interní souboj o tom, co bych rád dělal vs. co opravdu dělám. Nevím jak vy ostatní, ale sám mám často velké ideje o svých tréninkových postupech, jenže realita je pak často mnohem jednodušší. Pokusím se být tedy nanejvýše objektivní.
Každý na sobě musíme pracovat, překonávat svou vrozenou lenost a neochotu k dělání ne vždy zrovna pohodlných skutků a nejinak je tomu i se mnou, navzdory faktu, že cvičení je pro mne jednou z nejvíce povznášejících činností.
Tak jako ve všech oblastech života, i v otázce cvičení a pohybové aktivity se mé názory a myšlenky v čase různily. Stejně tak se různily i mé fitness cíle. Byly doby, kdy jsem poměrně aktivně cvičil s velkými zátěžemi v posilovně, protože jsem toužil po nabrání většího množství svalové hmoty. Chtěl jsem vypadat "dobře" a bylo mi jedno, jestli je to pro tělo správné. Měl jsem radost z narůstající svalové hmoty, ale stretching jsem postupně spíše odbýval a aerobní, vytrvalostní a kondiční cvičení pro mne bylo cizí slovo. Nenáviděl jsem vytrvalostní běhání a toužil jsem jen po tvrdém silovém tréninku. Naštěstí se mi tehdy nepodařilo přivodit si jakákoliv zranění nebo jiné negativní projevy tohoto nesprávného přístupu. Pak se stala zajímavá věc. Našel jsem si přítelkyni, která si se sportem vesměs vůbec nerozuměla, což samozřejmě mělo vliv i na mé fyzické aktivity, až jsem je nakonec na celý rok udusil doslova k nule. Svalová hmota postupně mizela, byl jsem stále hubenější, fyzická kondice se stala velmi omezenou. Dokonce ona přítelkyně mi pak jednou trošku posmutněle řekla, 'tys měl na začátku takový dobrý polštářky na hrudi a teď...'. Začal jsem si čím dál tíživěji uvědomovat, že jsem jednu ze svých největších radostí pohřbil hluboko do zapomnění a teď je moje tělo natolik zanedbané, že se to negativně projevuje nejen fyzicky a fyziologicky (potížemi s vnitřními orgány a jejich projevy), ale i psychicky. Doslova jsem cítil ty jedovaté toxiny, které se nemají jak odplavovat z mého těla a otravují i mé myšlení.
Pokud teď očekáváte hrdinské rozhodnutí a přelom… kdepak, nebylo tomu tak. Jedna pozitivní věc se však za toto období udála. Jak se rozvíjelo mé myšlení, postupně jsem zcela změnil přístup k celé otázce efektivního, správného a rozvinutého fungování těla. Přestal jsem se soustředit na svůj fyzický vzhled a začal jsem se soustředit na rozvoj efektivity svého těla. Tedy alespoň teoreticky… tím směrem se posunulo mé chápání tělesného rozvoje.
Mnoho sluncí vzešlo nad Japonskem a zapadlo daleko za západním pobřežím Ameriky, než se něco změnilo. Bylo to v období, když jsem se velmi těžce vzpamatovával z rozchodu s onou zmiňovanou slečnou, viděl jsem korejský film Once upon a time in high school. Dodnes si živě pamatuji slova Kwon Sang Woo v tomhle filmu. Nemá smysl je sem psát. Nezasvěceným by nic neřekla. Mně však změnila život.
Opět jsem se pustil do trénování. Tentokráte však ve zcela odlišném duchu. Pravidelně jsem začal přibližně 3x týdně chodit běhat do lesa. Začal jsem posilovat. Ne však na strojích a v posilovnách. Se svou vlastní tělesnou vahou a s tím, co se mi nabízí doma a v přírodě. Poprvé v životě jsem začal jíst ovoce. Ne že bych dříve nejedl ovoce vůbec, ale bylo to velmi velmi zřídka. Je až neuvěřitelné, kolik cviků jste schopni provádět venku v přírodě. Stojí někde holý štíhlý kmínek stromu? Vyšplhejte na něj! Leží na zemi větší kláda dřeva? Hoďte si ji na ramena a dělejte hluboké dřepy s přeskokem! Vidíte prudký kopec? Skvěle! Vyběhněte jej! Na větvích stromů lze dělat shyby. Jako na hrazdě lze cvičit břicho a tělesnou flexibilitu. Není možné ani naznačit, co vše lze jen s vlastním tělem cvičit pouze na holé zemi. Dodnes jsem si nezvykl běhat nějaké dlouhé vzdálenosti. Stačí mi jen několik kilometrů denně, ale začal jsem to milovat. Běhání je základ jakékoliv vytrvalosti a fyzické kondice obecně. Bez to ho to prostě nejde. Rozvíjí vaše dechové návyky, zefektivňuje fungování srdce a celého oběhového systému. Pokud chcete shodit nějaká kila, běhání je přesně to, co potřebujete. Běháním se výrazně posiluje stavba celého trupu, především jeho střední a dolní části. To je přesně to, co vám dodá skvělý pocit, že stojíte pevně, vzpřímeně a rovně. Běhání posiluje dýchací svaly, mezižeberní svaly, šikmé břišní svaly a obecně celé břicho. Jak já nenáviděl posilování břicha! Bolí to jak čert a není to vůbec příjemné. Dnes miluji posilování břicha! Trup je základ celého těla. Vykašlete se na biceps! Tělo je to, co vám dodá nejlepší pocity ze sebe sama a je to zároveň i to, co nakonec u bazénu nejlépe vypadá.
Tou dobou jsem se také začal intenzivně zajímat o kulturu východní a jihovýchodní Asie, ve které je spojený neuvěřitelný rozsah vědění o tělesné kultuře a o duchovní kultuře zároveň. Začal jsem se zajímat o bojová umění a s nimi spojený rozvoj těla i ducha. Začal jsem chodit intenzivně trénovat Muay Thai, začal jsem studovat Sandu, Wing chun Kung fu, Bokator, Savate, Eskrimu, Taekwondo, Jeet Kune do, Krav Magu, Wu shu a všechno, co mi přišlo pod ruku. Začal jsem studovat Tai Chi a podstatu čínského pohledu na vnitřní životní energii. Tai Chi je skvělé! Nemyslím teď Tai Chi jako bojové umění, ale Tai Chi jako pohybové cvičení, které rozvíjí vaše uvědomění si vlastní tělesné a životní podstaty. Které vás učí rozvíjet a chápat takovou tu ‘self awareness‘. Tai Chi většinou cvičím někde hluboko v lese po běhání, na uklidnění a uvolnění těla a mysli.
Aby teď nevznikal falešný pohled na mou osobu. Já jsem jen student. Jsem ještě hluboko na začátku pochopení všech těchto principů a zdaleka ještě nejsem v mnoha z těchto věcí ani vzdělaný, natožpak zkušený.
Fyzický posilovací a kondiční trénink nám však zdaleka ještě nepřinese požadovanou maximalizaci efektivity těla. Další důležitou součástí je pravidelný stretching celého těla a rozvoj obratnosti a takové té šikovnosti v pohybu. Zkuste některé prvky tréninku pro parkour. Skákání z místa na místo do přesných bodů, trénování rovnováhy na úzkých předmětech a mnohé další. Na rozvoj fyzických dovedností je skvělá taky gymnastika. Jednou týdně chodím do gymnastické tělocvičny. Nabízí spoustu příležitostí, jak bezpečně trénovat takové ty věci, které jsou v přírodě a doma přeci jen trošku nebezpečné, jako nejrůznější salta, přemety, cviky na hrazdě a na bradlech a mnohé mnohé další.
Obrovský vliv na náš fyzický stav a celý aktivní životní styl má také naše myšlení, náš mentální postoj a vnitřní vyrovnanost. Tento web je především o stravě. Jistě tu nemusím psát o důležitosti a vlivu správné stravy na náš fyzický stav. To by bylo lití vody do moře. Navíc je tu v této oblasti mnoho z vás mnohem povolanějších než jsem já. Já se změnou stravovacích návyků teprve začínám.
Proč cvičím? Proč jsem tím tolik nadšený a zapálený? Je to moje vyjádření vlastního vnitřního já.
Obávám se, že už teď je tento příspěvek extrémně dlouhý, tak raději budu končit. Zapomeňte na to, že se vám do cvičení nechce. Není potřeba to přehánět. Stačí trošku. Každý z nás to děláme jen pro sebe a věřte mi, získáte mnohem víc než jen spokojenější pohled do zrcadla. Neříkejte si, že od teď budete chodit běhat čtyřikrát týdně 10 kilometrů. Stačí jít dnes a jen tak daleko, kam to bude s radostí. A potom si totéž říct zítra. Stačí jít dnes… a stačí jít dnes.

Permalink Tree 3.květen.2009 v 17:29

Michale, dlouhé nedlouhé, přečetla jsem to jedním dechem. Možná i proto, že mnohem raději čtu, než cvičím. Ke škodě mého těla, samozřejmě. Jediné cvičení, ke kterému jsem se dokopala až v pokročilejším věku, je Pět Tibeťanů. Nemusím davová cvičení a odjakživa nerada běhám. Zato chůze, ta mě vždy těšila a těší i nadále. Když řeknu procházky, většinou to znamená mnohahodinové túry. Velmi ráda chodím sama. Je to úplně něco jiného než s někým, protože si v myšlenkách i nahlas mohu "povídat" s přírodou. A s tou se samozřejmě nebavím o žádných všednodenních nesmyslech, kterým bych se věnovala, kdybych šla s někým. V lese jsem pochopila, co znamená Jdu a medituji. Všechno má najednou jiný rozměr. Smysly jsou najednou mnohem bystřejší, zvuky jasnější a čistší, vůně výraznější a oko neví, na čem dřív spočinout. Šlehnutí větvičkou se stává pohlazením, kamínky pod nohama důvěrnými přáteli, přestože jindy tlačí.
A ještě jedna činnost mi přináší potěšení. Cyklistika. Představuje větší akční rádius, přátelé jsou vítáni a pěkné počasí jakbysmet. Déšť, který mi nevadí při chůzi, by mi tady vadil. Občas závidím obyvatelům rovin ty dálavy bez námahy, kterým se u nás v horách prostě nevyhnu. Tady buď jedu do kopce, nebo z kopce. Rovinek pomálu.
Jak vidíš, když se člověk dostane k tomu, co má rád, neví, kdy přestat.
Mám velkou radost, že tolik mladých lidí má dnes ušlechtilejší zájmy, než ta hlučná zdánlivá většina. A všem tady vám moc fandím.

Permalink Mauty 14.březen.2010 v 19:09

Ahoj Michale, nádherný příspěvek. Už mi z něj cuká v nohách a těším se na ráno kdy si vyběhnu do lesů nad našim městem a budu běhat tak daleko, vysoko, dlouho co se mi bude líbit.
Kdysi jsem hodně řešila jestli jsem ten den uběhla tolik kolik jsem chtěla, nebo jenom tak málo a jakto, že to nešlo. Když jsem neudělala dost cviků na zadek tak jsem prostě neodešla z posilky ikdybych se tam měla složit. Bylo to hodně násilné a nebylo divu, že po letech sportování "na doraz"....přišlo období kdy jsem vedle svého nesportujícího přítele "vyhnila" do karikatury lidské bytosti. Jednou ráno jsem se probudila v tak nemocném, rozkydlém těle, které řvalo o pomoc, že ten stav nešlo prodlužovat ani o minutu....snad během jednoho dne jsem se vrátila ke cvičení a běhání, k vegetariánství respektive veganství.Naprosto změnila životní styl, většina známých mě měla za blázna, který to nemůže vydržet a myslet vážně. Jsou to skoro tři roky a mám dojem, že každý den vnímám víc a víc nějakými novými smysly.Ze všeho nejraději jsem venku jezdím na kole, na běžkách,bruslích a běhám. Uvnitř se donutím plavat, ale to je kilák co nejrychleji a pak okamžitě z té chlorované hnusné věci pryč. Vlastně od té doby co jsem začla s jogou jsem byla plavat jen třikrát. ...
Jé to jsem se rozjela....každopádně ikdyž je Tvůj příspěvek víc jak rok starý, tak mě nabil energií a povzbudil. Dík za něj a pokračuj v tom co děláš. Mauty

Permalink Majha 23.červenec.2009 v 10:34

Vzhledem k tomu, že mám poměrně dost fyzicky i psychicky namáhavou práci, nejraději relaxuji při dlouhých procházkách ze psem v přírodě:-) Miluju ten pocit, když jsme jen my dva sami, daleko od města, cítíme vůni lesa a slyšíme v trávě cosi cvrdlikat, šumění stromů, pohoda a klid:-) Po takové dlouhé procházce přijdu sice trochu unavená, ale jako znovuzrozená:-) Když není pěkné počasí nebo jen tak pro kondičku, tak cvičím doma kalanetiku či hodinku běhám na crossovém trenažeru. Trénink v přírodě je ale bezkonkurenčně nejlepší!

Permalink Lukáš 14.březen.2010 v 23:26

ahoj čau, po delší době jsem se opět vrátil k běhání ( jen tak 3 x do týdne )...a opět zažívám ten skvělý pocit po doběhnutí - taková ta lehká euforie kdy z člověka spadne stres a cítí se perfektně uvolněně, už jen pro to to stojí za to,
na štěstí bydlím na okraji města takže jenom vyběhnu a už su v přírodě ( ne že by mi vadilo běhání po chodníku po městě...ale ono na běžca ve městě většina lidí čučí tak nějak divně... ).

velkou výhodou běhání pro mě jsou:
1. člověk nepotřebuje žádný drahy speciální vybavení
2. běhat můžou i naprosto nešikovný lopaty jako já
3. časová nezávislost - prostě du kdy se mi chce a nemusím se podřizovat otevírací době sportoviště

Permalink Katarína 27.červenec.2010 v 18:34

Pre mňa je šport určitým druhom sebavyjadrenia- niekto píše básne, niekto hrá na hudobnom nástroji a ja zas rada športujem. Pre mňa je šport dennodenná aktivita a keď mám voľno tak je to aj niekoľko krát za deň - ráno ranný beh a chôdza so psom do miestneho lesa - čo je asi hodinka. Poobede bycikel, plávanie. No najoblúbenenšia aktivita je skorý ranný beh asi 20 km medzi 5 - 6 hodinou rannou a v strede trasy je jazero s teraz chladnou vodou tak to si dám takého 0,5 km kraula a zas behom naspäť. Po trati naspäť sa teším ako si spravím cviklovo-mrkvovú šťavu no a takéto aktivity mi prinášajú radosť a veľa energie. V minulosti som behávala závodne ale teraz behám lebo ma to baví a tie výkony nie sú až tak dôležité - niekedy len tak zastanem - pozerám ako vychádza slnko alebo len tak vnímam ticho lesa. No úžasné...
Dávala som si aj také plány ako posilovačky a naťahovačky - typu kliky a strečing ale toto som schopná vykonať len hneď po behu ešte v stave eufórie - lebo posilovačky mi až takú radosť neprinášajú. Svaly síce mám ale skôr na také vytrvalostné aktivity a tak robenie klikov je skôr nutná útrapa.

Permalink Tomek 2.květen.2011 v 21:08

Ahoj, přirozený pohyb se stal součástí mého života.

 

Od asi 15 let jsem s větší či menší intenzitou běhal, k újmě svých kolen, která se mnoho let bránila bolestí. Přesto jsem měl stále pocit, že běhat musím a bolest jsem překonával.

 

Pak jsem objevil Primal Blueprint Marka Sissona (www.marksdailyapple.com), hlásající umírněný fitness. Hodně chůze, přiměřeně posilování s vlastní vahou a hravost.

 

Je snadné to převést do praxe. Kdo má sílu běhat, najde dost energie denně chodit a párkrát do týdne si pořádně, ale krátce máknout.

 

Dneska vyplňuji polední pauzy několikakilometrovou procházkou, střídám tempo, koukám po krajině, když mám chuť, tak si udělám svou sérii kliků a dřepů a do kanceláře se vracím s novou energií. Během týdne si podle chuti zacvičím, kolik opakování dřepů, kliků, shybů a vzporů vydržím, zaběhám si ze všech sil při honičce s dětmi a zaskáču si na trampolíně.

 

Dva zvyky mě už provázejí hodně let - ranní pozdrav slunci a studená sprcha.

 

Pozdrav slunci jsem hodně let cvičil rychle do zpocení, dneska cvičím velmi jógově - pomalu, s výdrží v jednotlivých polohách si užívám protažení.

 

Bez studené sprchy si den nedovedu představit, nevím, rýma nebo chřipka mě skolí jednou za pár let.

 

A konečně, to důležité - dostatek spánku a odpočinku. Není to tak snadné si je dneska dopřát, ale pro dobrou kondici jsou nutné.