Ovoce, zelenina a svěží lifestyle s živou - nevařenou (raw) stravou
Lilek
|
|
Lilek, zvaný také baklažán, může dosáhnout hmotnosti až dva kilogramy. Skuteční labužníci však dávají přednost plodům mnohem menším, nejlépe o průměru od 5 do 8 centimetrů, s lesklou, hladkou slupkou a jasně zeleným stonkem i čepičkou. Větší a starší mohou být totiž vodnaté a hořké. Lilek je zelenina se značnou nutriční hodnotou. Obsahuje velké množství karotenu (provitamínu A), vitamínů skupiny B, hlavně kyselinu listovou a pantotenovou. Ještě více je v něm minerálů, zejména pak hořčíku, železa, vápníku, manganu a zinku. V obsahu draslíku předčí dokonce i zelí, mrkev a cibuli. |
PRAKTICKÉ INFO
Přezrálost signalizují velká nahnědlá semena.
Slupka je tenká, poměrně dobře stravitelná, ale hlavně se přímo pod
ní skrývá nejvíc tělu prospěšných látek. Ještě než se začne v
kuchyni s lilkem pracovat, je třeba plod důkladně promačkat, jestli
už není změklý. A také zkontrolovat, zda na něm nejsou tmavé
skvrny, které signalizují, že se brzy zkazí. Ideální je zpracovávat
plody co nejčerstvější, lilek totiž snadno podléhá změnám teplot a
hnije.
ZAJÍMAVOSTI
Původní vlastí lilku je Indie, ale už kolem roku 600 př. n. l. byl s názvem malajský meloun běžnou plodinou i v Číně. Čínské dámy ho tehdy využívaly jako zkrášlující prostředek a barvivem ze slupky si černily zuby. První druh, se kterým se Evropané zřejmě setkali, měl plody vejčitého tvaru – odtud druhový název vejcoplodý. Ve Španělsku, kam lilek ve středověku přinesli arabští kupci, byl ceněnou, ale i obávanou plodinou. Celá století měl v Evropě pouze dekorační funkci, protože jeho požití se přičítaly takové následky jako zápach z úst, šílenství, malomocentství a dokonce rakovina. V africkém tradičním léčitelství se lilek naopak už dlouá léta používá při léčbě epilepsie a proti křečím. V jihovýchodní Asii jím dodnes léčí spalničky a rakovinu žaludku.
Partneři
© 2012 Created by Jan.
