Freshness.cz

Ovoce, zelenina a svěží lifestyle s živou - nevařenou (raw) stravou

Milena Hořavová

Jak se náš malý Matyášek rozhodl stát se vitariánem :-)


Už dlouho jsem se zabývala myšlenkou, sepsat svůj příběh o
krmení miminka syrovou stravou. Matýsek slavil 13.6.tři roky, váží 14,3kg a

měří 94cm. Je úplně stejný, jako

ostatní děti, jen nebývá nemocný. Doufám, že můj příběh pomůže v rozhodování, jak živit dítě přinejmenším stovkám budoucích rodičů,

ale i současných, protože začít můžete kdykoli.

Je mi 43 amanželovi 45 let. Ve svých 37 letech jsem se dozvěděla o pražském léčiteli

„Heřmánkovi“. Jeho názor je, že nemoci neexistují, jen máme zanešené špinavé
tělo. Každý jeho pacient nebo klient, záleží kdo s jakým problémem ho
navštíví, dostane domů spoustu bylinek, které užívá formou čajíčků, koupelí a
teď to hlavní: stříká si do nosu bylinkový nálev, aby se všechny nečistoty dostaly
ven nosem i ústy. Proč o tom píšu, se zmíním později. Naše vnitřní čištění
trvalo 2 roky, než řekl, že můžeme počít dítě.

V té době jsem neměla o syrové stravě ani potuchy, ale snažili jsme se jíst zdravě. Před i v prenatálním období jsem jedla hodně

zeleniny, ovoce, ale i sladké a vařené. O veganském způsobu stravování jsem se
dozvěděla až ve čtvrtém měsíci těhotenství. Mrzelo mě, že tato informace ke mně
nedorazila dřív, protože v těhotenství se nedoporučuje úplný přechod na
syrovou stravu, kvůli vylučování jedů, toxinů do plodu. Nicméně veškeré
vitamíny od doktorky jsem odmítla a snažila se do sebe dostat všechny potřebné
látky formou šťáv ze zeleniny a trávy (pampeliška, kopřiva, vojtěška, jitrocel….)

Porod proběhl bez komplikací a musím zmínit, že to byl můj třetí a úplně bez problémů. Cítila jsem se jako nějaká holčička. Při prvních

dvou jsem totiž měla velké problémy. Pro představu: přibrala jsem u obou 20 kg, měla křeče i nějaká
žíla naskočila a potom jsem nemohla 14 dní chodit, sedět, stát. Zuby se mi taky
zkazily.

S Matýskem jsme přibrali jen 9kg, křeče nemám dodnes a zuby se nekazí a to ho doteď pořád kojím

a jsem na to pyšná.

Manžel mi nosil do porodnice každé ráno čerstvou šťávu a ovoce, i když to pro něj bylo náročné. Na oběd jsem měla jen nemocniční

přílohu bez masa a potom zase od manžela půl litru zeleninové šťávy a ovoce. Matýsek
byl ubrečený, nechtěl pít a mě všichni ze všech stran tvrdili, že nesmím ovoce,
protože ho z toho bolí bříško. Po propuštění nechtěl ode mě vůbec pít. Stále
jsem se modlila a prosila boha, abych měla mlíčko pro miminko aspoň 6 týdnů. Potom
2 měsíce, půl roku ,no a vidíte, jak to dopadlo. Nevím, jakým zázrakem se mi to
povedlo, při jeho způsobu pití.

Matýsek začal pít, udělal 5 hltů a začal doslova řvát. Měla jsem pocit, že žije snad jen ze vzduchu. Ale co nevypil přes den, vynahradil si

v noci, a tak přibíral na váze. Byla jsem hodně neštastná, neboť mi neměl
kdo poradit a stále mi všichni říkali, že ovoce a zelenina nadýmá. Nechtělo se
mi syrové nahrazovat pečivem, těstovinami a rýží. Ať jsem na to pohlížela
z kterékoliv strany, vždycky mi můj pocit říkal: ,,vydrž!“ a vyplatilo se.
Určitě se mu to miminkovské trápení 100tisíkrát vrátí a já z toho budu
také něco mít. Hřejivý pocit, že moje milované děťátko nezažije tolik trápení
s nemocemi a doktory jako ostatní.

Od jeho 8 měsíců jsem najela na stoprocentní syrovou stravu. Začala jsem přemýšlet, čím mám takové mimino přikrmovat, protože doktor

přikazoval začít s polívčičkami atd…už v pěti měsících. Opět jsem ho
neposlechla a dál jen kojila. Poprvé to bylo, když mi dal nějaké železo
v kapkách a vitamín K také v kapkách. Vyhodila jsem je, ale byl
to těžký vnitřní boj. Co když se miminku něco stane? Doktoři vám totiž řeknou, že
když se K nebere, hrozí miminku i smrt. Našla jsem si v literatuře, které
rostliny ho obsahují a tím se cpala od rána do večera, jen aby ho bylo
v mléce co nejvíc. To mu byl 1 měsíc. V půl roce jsem odešla
z poradny, protože na mě její prostředí nepůsobilo dobře a poslední kapka
byla, když jsem se tam musela jít ukázat (přestože nám nic nechybělo, je to
povinné) a čekali jsme přes hodinu v čekárně s nemocnými dětmi. Na
doporučení kamarádky jsem si zařídila dětského doktora, který jezdí na návštěvy
domů. Moc doporučuji. Nejste v žádném stresu, jen jsem vždy trpěla a těžce
nesla, když nadešla doba očkování. Přemlouvala jsem doktora, aby mi dal razítko
do průkazu jen tak, ale bohužel. Teď nás čeká další až v pěti letech a to
doufám, že už bude očkování dobrovolné.

V osmém měsíci začal malý papat po lžičinkách mrkvovou šťávu. Nešlo nám to, ale byla jsem ráda, když zbaštil 5 až 10 lžiček. Nechtěla

jsem dávat z lahve, aby nepřestal pít ode mě. Mrkev jsem vzdala a začala dávat pomerančovou šťávu. Té vypil
hned plnou láhev a je to jeho nejoblíbenější šťáva dodnes a ode mě mu chutnalo
čím dál víc. Postupně začal dostávat i zeleninu, a to tak, že jsem mu ji
projela přes odšťavovač se záslepkou a bylo z toho pyré. Jelikož to bylo
v 11.měsíci, bylo léto a na zahrádce bylo z čeho vybírat. Kousínek
mrkvičky, hrášek, kedloubek, kadeřavá petržel, rajče, sem tam i lístky
pampelišek, špenát, ale vždycky tam byl česnek,bazalka,aby to mělo nějakou
chuť. Byly to boje. Snědl všechno, ale krmení trvalo minimálně hodinu, takže
když spinkal do 3 hodin, až po 4.hodině jsme mohli vyrážet třeba na procházku.
Kolikrát jsem to chtěla vzdát a začít mu něco vařit. Zkusila jsem později vařenou
zeleninovou polívečku, ale tu jedl také špatně. Vydržela jsem však na syrovém a
vyplatilo se. Dnes Matýsek baští všechno, co my a já jsem sama na sebe pyšná,
že jsme spolu vydrželi a nevzdali to. Děkuji Bohu, že mi dodával sílu, víru a
odvahu, umožnil mi možnost dlouhodobého kojení. Ještě jednou zmiňuji, že jsem
na všechno byla úplně sama, žádná rada, podpora. Přečetla jsem plno článků,
knih o této stravě, ale o krmení tak malých dětí zmínka snad jen dvouřádková.
Vrátím se ještě na začátek, kdy jsem začala s přikrmováním.

Ráno mlíčko.

Na svačinku ovocná šťáva ( hrozny, jablka, ananas, pomeranče, mandarinky, v létě višně, třešně, černý rybíz, hrušky
s černým jeřábem..) Mimi si samo řekne , co mu šmakuje nejvíc a to ostatní
aspoň po troškách.

Oběd zase mlíčko.

Po vyspinkání mrkvová šťáva s přidáním něčeho- v létě: okurek + špenát, tráva ( pampelišky, vojtěška,..) různé saláty, rajčata, řapíky celeru, v zimě: řepa, celer, petržel,
cukyny, … Po mrkvové šťávě dostal asi za 20min zeleninu. Tu jedl, jak jsem se už
zmínila, víc jak hodinu. Vycucal totiž šťávičku a tuhé hodil za škraň, až tam
toho měl moc,všechno vyplivl. Abych tomu předešla, začala jsem mu mezi lžičkami
dávat také po lžičinkách citrónovou šťávu. Miloval ji, a tak všechno rychleji
snědl, i to tuhé. Nedoporučuji tohle však dělat, protože jsem mu tím zničila na
vrchních předních zoubcích sklovinu. Moje zatím první objevená chyba. Většinou hned, když popapal, chtěl mlíčko.

Na večeři nebo pozdější odpolední svačinku dostal ovoce.

Před spinkáním zase mlíčko.

Postupem času mlíčko nahrazovaly ovocné šťávy a dnes vypije za den 3krát ovocnou šťávu a 1krát zeleninovou po 300ml. Do 2 a půl let byla jeho strava

převážně tekutá z láhve, od té doby se to zlomilo a začal různé placičky,
dortíky, oříšky.

Krizi jsme měli asi půl roku s tvrdými sýry. Když je viděl na talíři, moc je chtěl a brečel.

Někdy dostal 2,3 kousíčky. Nedalo se tomu zabránit, svátky a oslavy jsou u
každého. Navíc tchýně je zásadně proti a kvůli naší stravě s námi není
zrovna dvakrát zadobře. Měla jsem z toho špatný pocit a přemýšlela, jestli
mám zasahovat a vysvětlovat Matýskovi dál, že to není pro nás dobré nebo mu
dovolit baštit, nač si ukáže. Okolí mi říkalo, že ho mám nechat být, ať si
bere, na co má sám chuť. Na to je ale podle mě spousta času ( tak do 15ti ).
Nemá z toho vůbec rozum, neví co je špatné a co dobré. Dítě je odkázané
pouze na rodiče, aby mu dali dobrý základ pro život. Zajímavé bylo, že chodil
kolem obloženého stolu se zákuskami, pečivem, salámy, chlebíčky, i křupky a
tyčinky, ale všímal si jen sýru a ostatní úplně ignoroval.

Najednou, jako když utne, sýr jako by neviděl. Rozlišoval jídlo, které papá maminka, tatínek, Matýsek a ostatní papají beekk. Je to

docela sranda. Když s ním jdu do obchodu, uvidí pečivo a začne na plné
kolo: ,,Mami, to my nepapáme, jenom kluci, to je beekk!“ Jeho starší bráši si
vaří a on všem sděluje: ,,Už zase to tady smrdí, není to dobrý.“ A dovedete si
představit, co to udělá s babičkou, která s vámi nesouhlasí, všichni
ji obdivují její cukrářské výtvory a náš Maťa řekne, že je to bek. Věřím tomu,
že se bude chovat k jídlu stejně až do doby, kdy začne pozorovat jiné
děti. To je ve školce, škole,… Jelikož budu žena v domácnosti ( budujeme
rodový statek, aby nás uživil a zanechali jsme po sobě našim generacím něco, co
vydrží ,,navěky“ ), postarám se o to, aby snídal a obědval doma. Ale nedovedu
si v dnešní době představit, jak bych to dělala při normálním zaměstnání.
Je to však ještě daleko a když bude starší, věřím, že pochopí a bude i sám
cítit, že to je ta správná cesta.

Ještě bych chtěla dodat, že pokud dítě něco nechce, nenuťte ho! Matýsek baštil jako první pořádnou tuhou stravu banány. Dokázal by jich

sníst třeba i 6-8 denně, kdybych mu je dala. Pak z ničeho nic přestal a
měl k nim úplný odpor. Nadavoval se. Trvalo to skoro rok a najednou zase
změna. Už je zase jí úplně normálně. Někdy 1, jindy zase 2 velikánské a je po
večeři. Něco si oblíbí a jí to třeba týden, 14 dní v kuse, než se tím
přejí a nebo spíš to jeho tělo už nepotřebuje, protože nastala jiná roční doba.
Teď si zrovna pochutnává už 10tý den na goji. Před tím to byly datle. Nechte
dítě, ať si samo vybere.

Na závěr bych se chtěla ještě vrátit ke zmiňovaným prostřikům do nosu. Matýsek skoro po tříletém pozorování, co dělá maminka a

tatínek, začal vyžadovat, že chce také nastříknout do nosánku. Začala jsem ho
učit, že to patří k ranní hygieně a on si pomalinku zvyká. Hned, jak
vstaneme, vypijeme spolu co nejvíc teplou vodu s citrónem, abychom vyčistili
a umyli bříško zevnitř. Pak vyčistíme zubičky, vypijeme pomeranček, no a jdeme
si stříkat, abychom vyčistili a umyli nosánek a neměli nikdy rýmečku a
teplotku. Je to náročné na čas, ale myslím, že se to vyplatí vydržet. Kolikrát,
když vidím,jak je šikovný a jde mu to, ukápne mi i slzička štěstí. Jsme šťastní
a nadšení.

Pokud bude mít někdo dotaz, ráda poradím a naopak se ráda dozvím zkušenosti a rady od ostatních maminek:)Přeji všem stálý úsměv na tváři i na duši, sluníčkové zářivé dny a vůli vydržet.

Míla s Matýskem



Zobrazení: 180

Přidat komentář

Chcete-li přidat komentář, je potřeba mít na Freshness.cz profil

Přidejte se ke komunitě Freshness.cz.

justdvl Komentář přidal(a) justdvl dne 28.listopad.2010 v 20:37
krasny clanok, prajem vsetko dobre! :)
Kateřina* Komentář přidal(a) Kateřina* dne 23.říjen.2010 v 13:10
Mílo, se zájmem jsem si přečetla tvůj článek a držím ti moc palce. Matýsek vypadá jako spokojené dítě.
Od té doby co se zajímám o živou stravu jsem si uvědomila, že mateřské mléko je vlastně taky živá strava oproti umělé výživě co je upravovaná. Chtěla jsem jenom ještě něco napsat k tomu vitamínu K. Podle materiálů od Laktační Ligy je vitamínu K hodně právě v kolostru(mlezivu). Takže je velmi důležité mít miminko hned po porodu u sebe aby mohlo sát kolostrum jak potřebuje. Poté jeho obsah v mateřském mléce klesá, ale cca po 14 dnech přispívá ke stabilizaci obsahu vitamínu K střevní flora novorozence, která se vytvoří správně zase pokud maličký dostává dostatek kolostra a pozdějí mateřského mléka. V porodnicích je prozatím běžná praxe vitamín K podávat injekčně nebo ústy novorozenci ihned po porodu, jenže taky je tam běžná praxe, že děťátko je zpočátku často odloučené od matky na několik hodin a nedostane do sebe dostatek kolostra.
Takže abych to shrnula, pokud maličký má možnost být hned s maminkou tak do sebe dostane dostatek vit. K a není ho potřeba doplňovat uměle. Pouze v případě nutnosti náhlé operace bych viděla jako injekční podání v pořádku.(to je můj názor). Dále je třeba dávat pozor aby v mateřském mléku byl dostatek tuku (je to nejvariabilnější složka mateřského mléka) kvůli vitamínům rozpustných v tucích např. právě vit. K.
Ahoj a přeju hodně pěkných chvilek pro celou rodinu
Lenka Komentář přidal(a) Lenka dne 20.říjen.2010 v 17:41
Krásný příběh a pro mne momentálně hodně důležitá zkušenost:-) Ráda bych další dítě snad bude krásně zdravé jako to tvoje. Dík za příběh :-) Lenďa
Majha Komentář přidal(a) Majha dne 29.srpen.2010 v 13:25
Krásný příběh a krásné zdravé dítě:-)
Jiří Kupka Komentář přidal(a) Jiří Kupka dne 26.srpen.2010 v 23:05
Gratuluju, to si musím uložit
Samira Komentář přidal(a) Samira dne 6.srpen.2010 v 9:27
Nadhera!
Dakujem velmi moc.
Bernardeta Komentář přidal(a) Bernardeta dne 31.červenec.2010 v 10:54
Máš nádhernýho synka! Úplně z něj září zdraví a vitalita. Moc Vám gratuluju a přeji mnoho štěstí.
RadkaS Komentář přidal(a) RadkaS dne 31.červenec.2010 v 10:00
Úžasný příběh. Díky za to, že jsi se tu s námi podělila. Když jsem dočetla a nakonci na mě vykoukla fotka Tvého krásného syna, úplně mě to dojalo :-). Věřím, že s tímhle přístupem zvládnete i další nástrahy. Moc vám fandím.
Věra Talandová Komentář přidal(a) Věra Talandová dne 30.červenec.2010 v 19:12
Skvělý Mílo
PS Protože znám Matýska osobně, potvrzuji, že vypadá přesně tak, jak si představuju, že má zdravý a šťastný dítě vypadat.
COLACAO CACAO Komentář přidal(a) COLACAO CACAO dne 30.červenec.2010 v 16:17
Ahoj Milena :)
Prekrásny príbeh ktorý je určite pre mnohých inšpiraciou. Matysek z fotky vyzera velmi prekrasne a sviezo :) Velmi krasne ocka ma! ;)
A Myslim ze nebudem hovorit iba za seba, ale dakujem za podelenia sa vasich osobnych skusenosti vo vasej ceste :)
Prajem vsetko naj naj naj :) btw. ak budes potrebovat peciatku od lekara pockaj este 2 roky potom ti snad dam :) heheh

Partneři

© 2012   Created by Jan.

Odznaky  |  Oznámit problém  |  Podmínky služby

test