Ovoce, zelenina a svěží lifestyle s živou - nevařenou (raw) stravou
měří 94cm. Je úplně stejný, jako
ostatní děti, jen nebývá nemocný. Doufám, že můj příběh pomůže v rozhodování, jak živit dítě přinejmenším stovkám budoucích rodičů,ale i současných, protože začít můžete kdykoli.
Je mi 43 amanželovi 45 let. Ve svých 37 letech jsem se dozvěděla o pražském léčiteli„Heřmánkovi“. Jeho názor je, že nemoci neexistují, jen máme zanešené špinavé
tělo. Každý jeho pacient nebo klient, záleží kdo s jakým problémem ho
navštíví, dostane domů spoustu bylinek, které užívá formou čajíčků, koupelí a
teď to hlavní: stříká si do nosu bylinkový nálev, aby se všechny nečistoty dostaly
ven nosem i ústy. Proč o tom píšu, se zmíním později. Naše vnitřní čištění
trvalo 2 roky, než řekl, že můžeme počít dítě.
zeleniny, ovoce, ale i sladké a vařené. O veganském způsobu stravování jsem se
dozvěděla až ve čtvrtém měsíci těhotenství. Mrzelo mě, že tato informace ke mně
nedorazila dřív, protože v těhotenství se nedoporučuje úplný přechod na
syrovou stravu, kvůli vylučování jedů, toxinů do plodu. Nicméně veškeré
vitamíny od doktorky jsem odmítla a snažila se do sebe dostat všechny potřebné
látky formou šťáv ze zeleniny a trávy (pampeliška, kopřiva, vojtěška, jitrocel….)
dvou jsem totiž měla velké problémy. Pro představu: přibrala jsem u obou 20 kg, měla křeče i nějaká
žíla naskočila a potom jsem nemohla 14 dní chodit, sedět, stát. Zuby se mi taky
zkazily.
a jsem na to pyšná.
Manžel mi nosil do porodnice každé ráno čerstvou šťávu a ovoce, i když to pro něj bylo náročné. Na oběd jsem měla jen nemocničnípřílohu bez masa a potom zase od manžela půl litru zeleninové šťávy a ovoce. Matýsek
byl ubrečený, nechtěl pít a mě všichni ze všech stran tvrdili, že nesmím ovoce,
protože ho z toho bolí bříško. Po propuštění nechtěl ode mě vůbec pít. Stále
jsem se modlila a prosila boha, abych měla mlíčko pro miminko aspoň 6 týdnů. Potom
2 měsíce, půl roku ,no a vidíte, jak to dopadlo. Nevím, jakým zázrakem se mi to
povedlo, při jeho způsobu pití.
v noci, a tak přibíral na váze. Byla jsem hodně neštastná, neboť mi neměl
kdo poradit a stále mi všichni říkali, že ovoce a zelenina nadýmá. Nechtělo se
mi syrové nahrazovat pečivem, těstovinami a rýží. Ať jsem na to pohlížela
z kterékoliv strany, vždycky mi můj pocit říkal: ,,vydrž!“ a vyplatilo se.
Určitě se mu to miminkovské trápení 100tisíkrát vrátí a já z toho budu
také něco mít. Hřejivý pocit, že moje milované děťátko nezažije tolik trápení
s nemocemi a doktory jako ostatní.
přikazoval začít s polívčičkami atd…už v pěti měsících. Opět jsem ho
neposlechla a dál jen kojila. Poprvé to bylo, když mi dal nějaké železo
v kapkách a vitamín K také v kapkách. Vyhodila jsem je, ale byl
to těžký vnitřní boj. Co když se miminku něco stane? Doktoři vám totiž řeknou, že
když se K nebere, hrozí miminku i smrt. Našla jsem si v literatuře, které
rostliny ho obsahují a tím se cpala od rána do večera, jen aby ho bylo
v mléce co nejvíc. To mu byl 1 měsíc. V půl roce jsem odešla
z poradny, protože na mě její prostředí nepůsobilo dobře a poslední kapka
byla, když jsem se tam musela jít ukázat (přestože nám nic nechybělo, je to
povinné) a čekali jsme přes hodinu v čekárně s nemocnými dětmi. Na
doporučení kamarádky jsem si zařídila dětského doktora, který jezdí na návštěvy
domů. Moc doporučuji. Nejste v žádném stresu, jen jsem vždy trpěla a těžce
nesla, když nadešla doba očkování. Přemlouvala jsem doktora, aby mi dal razítko
do průkazu jen tak, ale bohužel. Teď nás čeká další až v pěti letech a to
doufám, že už bude očkování dobrovolné.
jsem dávat z lahve, aby nepřestal pít ode mě. Mrkev jsem vzdala a začala dávat pomerančovou šťávu. Té vypil
hned plnou láhev a je to jeho nejoblíbenější šťáva dodnes a ode mě mu chutnalo
čím dál víc. Postupně začal dostávat i zeleninu, a to tak, že jsem mu ji
projela přes odšťavovač se záslepkou a bylo z toho pyré. Jelikož to bylo
v 11.měsíci, bylo léto a na zahrádce bylo z čeho vybírat. Kousínek
mrkvičky, hrášek, kedloubek, kadeřavá petržel, rajče, sem tam i lístky
pampelišek, špenát, ale vždycky tam byl česnek,bazalka,aby to mělo nějakou
chuť. Byly to boje. Snědl všechno, ale krmení trvalo minimálně hodinu, takže
když spinkal do 3 hodin, až po 4.hodině jsme mohli vyrážet třeba na procházku.
Kolikrát jsem to chtěla vzdát a začít mu něco vařit. Zkusila jsem později vařenou
zeleninovou polívečku, ale tu jedl také špatně. Vydržela jsem však na syrovém a
vyplatilo se. Dnes Matýsek baští všechno, co my a já jsem sama na sebe pyšná,
že jsme spolu vydrželi a nevzdali to. Děkuji Bohu, že mi dodával sílu, víru a
odvahu, umožnil mi možnost dlouhodobého kojení. Ještě jednou zmiňuji, že jsem
na všechno byla úplně sama, žádná rada, podpora. Přečetla jsem plno článků,
knih o této stravě, ale o krmení tak malých dětí zmínka snad jen dvouřádková.
Vrátím se ještě na začátek, kdy jsem začala s přikrmováním.
Na svačinku ovocná šťáva ( hrozny, jablka, ananas, pomeranče, mandarinky, v létě višně, třešně, černý rybíz, hrušky
s černým jeřábem..) Mimi si samo řekne , co mu šmakuje nejvíc a to ostatní
aspoň po troškách.
Po vyspinkání mrkvová šťáva s přidáním něčeho- v létě: okurek + špenát, tráva ( pampelišky, vojtěška,..) různé saláty, rajčata, řapíky celeru, v zimě: řepa, celer, petržel,
cukyny, … Po mrkvové šťávě dostal asi za 20min zeleninu. Tu jedl, jak jsem se už
zmínila, víc jak hodinu. Vycucal totiž šťávičku a tuhé hodil za škraň, až tam
toho měl moc,všechno vyplivl. Abych tomu předešla, začala jsem mu mezi lžičkami
dávat také po lžičinkách citrónovou šťávu. Miloval ji, a tak všechno rychleji
snědl, i to tuhé. Nedoporučuji tohle však dělat, protože jsem mu tím zničila na
vrchních předních zoubcích sklovinu. Moje zatím první objevená chyba. Většinou hned, když popapal, chtěl mlíčko.
Před spinkáním zase mlíčko.
Postupem času mlíčko nahrazovaly ovocné šťávy a dnes vypije za den 3krát ovocnou šťávu a 1krát zeleninovou po 300ml. Do 2 a půl let byla jeho stravapřevážně tekutá z láhve, od té doby se to zlomilo a začal různé placičky,
dortíky, oříšky.
Někdy dostal 2,3 kousíčky. Nedalo se tomu zabránit, svátky a oslavy jsou u
každého. Navíc tchýně je zásadně proti a kvůli naší stravě s námi není
zrovna dvakrát zadobře. Měla jsem z toho špatný pocit a přemýšlela, jestli
mám zasahovat a vysvětlovat Matýskovi dál, že to není pro nás dobré nebo mu
dovolit baštit, nač si ukáže. Okolí mi říkalo, že ho mám nechat být, ať si
bere, na co má sám chuť. Na to je ale podle mě spousta času ( tak do 15ti ).
Nemá z toho vůbec rozum, neví co je špatné a co dobré. Dítě je odkázané
pouze na rodiče, aby mu dali dobrý základ pro život. Zajímavé bylo, že chodil
kolem obloženého stolu se zákuskami, pečivem, salámy, chlebíčky, i křupky a
tyčinky, ale všímal si jen sýru a ostatní úplně ignoroval.
docela sranda. Když s ním jdu do obchodu, uvidí pečivo a začne na plné
kolo: ,,Mami, to my nepapáme, jenom kluci, to je beekk!“ Jeho starší bráši si
vaří a on všem sděluje: ,,Už zase to tady smrdí, není to dobrý.“ A dovedete si
představit, co to udělá s babičkou, která s vámi nesouhlasí, všichni
ji obdivují její cukrářské výtvory a náš Maťa řekne, že je to bek. Věřím tomu,
že se bude chovat k jídlu stejně až do doby, kdy začne pozorovat jiné
děti. To je ve školce, škole,… Jelikož budu žena v domácnosti ( budujeme
rodový statek, aby nás uživil a zanechali jsme po sobě našim generacím něco, co
vydrží ,,navěky“ ), postarám se o to, aby snídal a obědval doma. Ale nedovedu
si v dnešní době představit, jak bych to dělala při normálním zaměstnání.
Je to však ještě daleko a když bude starší, věřím, že pochopí a bude i sám
cítit, že to je ta správná cesta.
sníst třeba i 6-8 denně, kdybych mu je dala. Pak z ničeho nic přestal a
měl k nim úplný odpor. Nadavoval se. Trvalo to skoro rok a najednou zase
změna. Už je zase jí úplně normálně. Někdy 1, jindy zase 2 velikánské a je po
večeři. Něco si oblíbí a jí to třeba týden, 14 dní v kuse, než se tím
přejí a nebo spíš to jeho tělo už nepotřebuje, protože nastala jiná roční doba.
Teď si zrovna pochutnává už 10tý den na goji. Před tím to byly datle. Nechte
dítě, ať si samo vybere.
tatínek, začal vyžadovat, že chce také nastříknout do nosánku. Začala jsem ho
učit, že to patří k ranní hygieně a on si pomalinku zvyká. Hned, jak
vstaneme, vypijeme spolu co nejvíc teplou vodu s citrónem, abychom vyčistili
a umyli bříško zevnitř. Pak vyčistíme zubičky, vypijeme pomeranček, no a jdeme
si stříkat, abychom vyčistili a umyli nosánek a neměli nikdy rýmečku a
teplotku. Je to náročné na čas, ale myslím, že se to vyplatí vydržet. Kolikrát,
když vidím,jak je šikovný a jde mu to, ukápne mi i slzička štěstí. Jsme šťastní
a nadšení.
Míla s Matýskem

Přidat komentář
© 2012 Created by Jan.
Chcete-li přidat komentář, je potřeba mít na Freshness.cz profil
Přidejte se ke komunitě Freshness.cz.